Praktickou část bakalářské práce Jana Lesáka na téma "Fotografie - film" jsem měl možnost poznat ještě ve stádiu před dokončením. Autor se od počátku snaží o otisk filmového jazyka do fotografií. Díky chybějící časové ose staví z několika málo snímků monohoznačné sekvence, které dále intuitivně propojuje. Jeho spontání způsob práce se nesnaží o přímočarou analýzu problému ani výstavbu konceptuální struktury. Jan Lesák si uvědomuje potřebu skládat fotografie do série podle vnitřního klíče, který však není dopředu promyšlený, ale vzniká paralelně s fotografiemi. Lesák přemýšlí o jednotlivých snímcích jako o stavebních prvcích, jejichž kontext teprve formuje a mění sdělení. Obratně se vyhýbá formální hře a v jeho postupu je patrná snaha o dekonstrukci modernistického pojetí fotografického obrazu, jeho neopakovatelnosti, autorství a řemeslnosti. Téma filmu se v Lesákově práci objevuje jako zdroj k jednotlivým zápletkám fotografií, ale jinak funguje spíše v pozadí. Formálně nesourodé snímky, které mohou připomínat zastavené obrazy z neznámých filmů, představují průsečíky nekonečného množství variant scénářů a interpretací. Princip otevřenosti a neukončeného uspořádání byl patrný v autorově práci již jako záměr a objevuje se i jako výsledek. Podle mého názoru představuje svou důsledností silnou stránku díla, stejně tak však obnažuje určitou zamlženost a nesnadnost identifikace.
Hynek Alt, Prague, 2007
(english version coming soon)